Půjčka a výpůjčka – jeden nebo dva pojmy

Obsah

Půjčka a výpůjčka – jeden nebo dva pojmy. Občanský zákoník, který vstoupil v lednu 2014 v platnost, uvedl na scénu některé nové či už pozapomenuté pojmy.

Zatímco pod slovem půjčka si všichni dovedeme něco představit, výpůjčku by mnozí zřejmě mylně považovali za synonymum. Není tomu tak.

Půjčka

Půjčku lze jednoznačně definovat jako finanční transakci mezi dvěma stranami – věřitelem a dlužníkem. Věřitel peníze má a je ochoten je za určitých podmínek, z nichž jednou z nejpodstatnějších bývá finanční profit, půjčit.

Dlužník peníze potřebuje a je ochoten podmínky věřitele akceptovat. Věřitel a dlužník spolu uzavírají o půjčce smlouvu, jejímž obsahem mimo výše půjčky a úroků bývá i splátkový kalendář. Nově se můžete setkat i s termínem zápůjčka, jejíž definice je v podstatě totožná, namísto termínů věřitel a dlužník zde však figurují zapůjčitel a vydržitel.

Výpůjčka

Zásadním rozdílem, který odlišuje výpůjčky od půjček je fakt, že výpůjčka se nevztahuje na peníze, ale věci, ať už movité či nemovité. Půjčitel, ten kdo věc vlastní, ji přenechává na dobu určitou či neurčitou k užívání vypůjčiteli – tomu, kdo ji potřebuje. Zásadou výpůjčky je, že věc je přenechána k užívání bezplatně. Vypůjčená věc smí být vypůjčitelem užívána jen ke konkrétnímu smlouvou stanovenému účelu, není-li konkrétně stanoven, smí být výpůjčka užívána jen v souladu s běžnými zvyklostmi přiměřeně povaze věci.

Rovněž nesmí být bez výslovného souhlasu půjčitele poskytnuta k užívání třetí osobě. Za škody vzniklé užíváním výpůjčky vždy zodpovídá vypůjčitel.

A víte co je výprosa?

V podstatě se podobá výpůjčce. Rozdílem je zde pouze to, že u výprosy není konkrétně dána doba, na kterou je věc půjčena k užívání, ani účel, ke kterému bude užívána. Půjčitel může její vrácení požadovat kdykoliv a naopak výprosník (ten, kdo si věc půjčil) ji nesmí vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli potíže.